SVĚT OČIMA ZVÍŘETE
Jsem malý zakrslý králík. Mám bílý kožich a černé fleky na zádech. Oči mám černé a uši mám dlouhé a šedé.Nikdy jsem nebyl venku jenom doma u klece. Jeden letní den jsem utekl na zahradu. Zahrada byla velká a neviděl jsem konec. Bylo tam hodně zajimavého jídla. Tak jsem jedl a jedl. Když jsem jedl moc dobrou pampelišku spatřila mě velká kočka. Přikrčila se a chtěla mě zakousnout. Kočka asi myslela, že jsem velká myš. Oči se jí blýskaly. V tom, ale přišel člověk a zahnal jí na útěk tím, že začal dupat a volat na ni. A já jsem zdrhl do domu. Vždycky, když jsem šel další dny ven, tak mě lidi hlídali.Jednou jsem se lidém schoval do kůlny a oni mně nemohli najít. To byla sranda. Oni mně celý den hledali a hledali a nemohli mně najít. A když mně našli, tak se zlobili. Nelíbilo se jim hrát na schovku.A lidi se o mě dobře starají. Velcí lidi mi čistí můj pelech. O trochu menší člověk mi dává vždy vodu a seno. A nejmenší člověk mi dává kurku a ořechy. Taky mi dává vitamíny. Já mám nejradši mrkev a kurku chleba. Taky nejmenší a větší člověk si se mnou hrají. A největší člověk v sukni mi dává zeleninu a ovoce, kterou mám taky hodně rád.Největší člověk v sukni mě jednou nechal venku. Zamkl dům a odešel pryč. Když přišel odemkl dveře tak mě hledal doma. Nemohl mě doma nikde najít. Našel mě až na zahradě. Já jsem došel domů. A byl jsem z toho uražený, naschvál jsem dupal, protože jsem byl naštvaný. A celý den jsme spolu nekamarádili.Chutnají mi kvítka co mají lidé na stolku v obyváku. Zhazuju je, abych měl zajímavou potravu. Jednou jsem si zpletl zelený telefoní drát s lijánou. A ten drát jsem přehryzal, protože jsem myslel, že je to lijána. Lidi byli hodně naštváni, protože jsem tím zrušil telefoní vedení i internet s televizí. Jinak se mám docela dobře.Taky jsem jednou ve tři hodiny v noci vyskákal do patra. Všude bylo zavřeno, do pokojíku i do ložnice. Bál jsem se seskákat dolů. Tak jsem dupal až jsem všechny vzbudil. Lidé otevřeli a já jsem vlezl do ložnice pod skříň. Lidi mně nemohli dostat zpod skříni. Běhal jsem sem a tam pod postelí a pod skříni, utíkal jsem jim mezi rukama. Oni mně chtěli polapit. Poněvadž se mi tam líbilo, tak jsem pořád utíkal. Po hodině mně chytili. Odnesly mně dolů a dali mi mrkev.Někdy přijde do domu člověk se psem. Pes čeká venku u dveří a vyje Asi cítí mně uvnitř a chce jít dovnitř jako ten člověk. Protože vyje na hlas, tak já vždycky uteču do obyváku a zalezu za skřín, kam se nikdo nedostane. Velcí lidé se potom zlobí, že lozím za skří'n. Já tám lozím, abych se ukryl před vzteklým psem.Nejradši sleduji lidi co dělají. Oni někam pořád chodí. A já nevím kam oni chodí. Já chci pořád něco na jídlo, ale oni si toho nevšímají.Moji lidé, u kterých bydlím mně mají moc rádi.
Filip Nejedlý