Jdi na obsah Jdi na menu
 


SVĚT OČIMA ORLA

1. 12. 2009

Ahoj, já jsem orel Valentík. Vidím asi tak 100x líp než lidé. Na svou oběť se dokážu zaměřit už z velké dálky. Stačí, když se na ní dobře podívám a ona smi zvětší. Někdy ale vidím jinak než ostatní orli. Někdy totiž vidím různé pohádky a příběhy, co se většinou za 1 den stanou. Takže něco jako varování nebo budoucnost. Jednou se mi zdálo , že se mi zblázní bráška Broník. No, naštěstí se týden nic nedělo a tak jsem na svoje vidění zapomněl. Jednoho rána se však vyplnilo. Broník ráno vstal a zakřičel “KIKIRIKÍ“ a k tomu se zeptal mámy, jestli není “JETY.“ Řekl jsem si že o tom vidění budu mlčet. Celou noc jsem o tom uvažoval, “moje vidění se přece vyplňují už na druhý den, a teď!?“ Druhý den jsem celý prospal. Zdálo se mi o létání jako každý den. Někdy když letím, je to tak krásné, že se to ani nedá popsat. Zdálo se mi o mých prvních začátcích. Když jsem začínal většinou jsem letěl tak 5cm a pak jsem spadl ze 30m. Záviděl jsem staršímu bráchovi Tondovi, sestře Svati a taky úplně té nejstarší sestře Johance. Ti už totiž létali jak při “ famfrpálu.“ Nic netrvá věčně, ani to že neumím létat. Za pár dní jsem totiž předhonil Svaťu. Teď už ale létám jako blesk. Tátu skoro ani neznám, protože pořád někam létá a nosí zajíce. Někdy slétne dolů ze skály, chytí srnku, vynese jí vysoko do nebe a pak jí pustí. Dělá to ale jen na narozeniny. Bydlíme vysoko na skále, proto se nám říká “ORLI SKALNÍ.“ Tak a tohle je mé povídání o nás, tedy o životě orlů.

HELENA. VALENTOVA