SVĚT OČIMA ORLA
Ahoj, já jsem orel Valentík. Vidím asi tak 100x líp než lidé. Na svou oběť se dokážu zaměřit už z velké dálky. Stačí, když se na ní dobře podívám a ona smi zvětší. Někdy ale vidím jinak než ostatní orli. Někdy totiž vidím různé pohádky a příběhy, co se většinou za 1 den stanou. Takže něco jako varování nebo budoucnost. Jednou se mi zdálo , že se mi zblázní bráška Broník. No, naštěstí se týden nic nedělo a tak jsem na svoje vidění zapomněl. Jednoho rána se však vyplnilo. Broník ráno vstal a zakřičel “KIKIRIKÍ“ a k tomu se zeptal mámy, jestli není “JETY.“ Řekl jsem si že o tom vidění budu mlčet. Celou noc jsem o tom uvažoval, “moje vidění se přece vyplňují už na druhý den, a teď!?“ Druhý den jsem celý prospal. Zdálo se mi o létání jako každý den. Někdy když letím, je to tak krásné, že se to ani nedá popsat. Zdálo se mi o mých prvních začátcích. Když jsem začínal většinou jsem letěl tak 5cm a pak jsem spadl ze 30m. Záviděl jsem staršímu bráchovi Tondovi, sestře Svati a taky úplně té nejstarší sestře Johance. Ti už totiž létali jak při “ famfrpálu.“ Nic netrvá věčně, ani to že neumím létat. Za pár dní jsem totiž předhonil Svaťu. Teď už ale létám jako blesk. Tátu skoro ani neznám, protože pořád někam létá a nosí zajíce. Někdy slétne dolů ze skály, chytí srnku, vynese jí vysoko do nebe a pak jí pustí. Dělá to ale jen na narozeniny. Bydlíme vysoko na skále, proto se nám říká “ORLI SKALNÍ.“ Tak a tohle je mé povídání o nás, tedy o životě orlů.
HELENA. VALENTOVA